obec
Kuničky
Jihomoravský kraj
Oficiální stránky obce
Drobečková navigace

Úvodní stránka > Vycházky do okolí obce

Vycházky do okolí obce

STROM TĚ NEOCHRÁNÍ PŘED BLESKEM

Dnešní výlet začneme na autobusové za­stávce Lenčov, která patří do katastrálního území Holešin. Několik stavení nad zastávkou je však součástí obce Kuničky pod názvem Obora. Vzhůru po silnici se dostaneme do lesa, kde můžeme objevit památníček mladých manželů, kteří zde zemřeli zasaženi Poslem Božím. Bles­kem, kterému se tak říká asi proto, že dodnes nebyl vědecky vysvětlen jev, způsobený výbojem atmosférické elektřiny. Každý rok takto v naší re­publice umírá osmdesát až sto čtyřicet lidí. Proto snad nebude na závadu zopakovat si několik pravidel ochrany před takovým nebezpečím.Kaple v Holešíně

V prvé řadě je třeba bouřku, která je oby­čejné průvodním znakem, předvídat a zavčas vyhledat bezpečný úkryt, nejlépe obytné stavení. Neschováváme se do příkopů, pod převisy a nikdy nehledáme úkryt pod stromy. Pravidlo „vyhledej buk, vyhni se dubu" používáme jen v krajním případě, neboť vodivost u stromů záleží na jejich stanovišti. Lépe je proto zůstat na pasece, než v hustém lese. Nejbezpečnější poloha je vsedě, lépe je odděleně od sebe. Smrt manželů u Kuniček prý zapříčinila kovová špička deštníku a smrt u Karolína kovové hospodářské nářadí. V současné době jsou nebezpečné i bateriové radiopřijímače.

Po lesní cestě téměř souběžně se silnicí do Němčíc dojdeme do Kuniček. O této obci píše v roce 1902 Knies ve Vlastivědě Moravské: „Ves v dolíku u pramene potoka Holešínského kolkol obklíčena lesy". V roce 1978 slavila tato obec 600 let svého trvání. Podle písemných záznamů se totiž připomíná v roce 1378 jako majetek blíz­kého hradu Osovských z Doubravice. Kuničky jsou znovu jmenovány v roce 1391 při prodeji panství Ježkovi z Kunštátu. Dá se říci, že obec sdílela osudy s hradem, který několikrát změnil majitele. V roce 1529, už jako pustý, byl spolu s Doubravicí odkoupen pány z Drnovic a na Rájci. Původní obec rozšířila rájecká vrchnost přidělením polí a postavením několika chalup.

V roce 1793 zde bylo 127 obyvatel. Největšího rozkvětu dosáhla obec v roce 1900, kdy mela 344 obyvatel, zatímco v roce 1978 jen 334 oby­vatel. Již v roce 1886 zde byla postavena škola, kterou navštěvovalo 50 žáků.

Po občerstvení může naše cesta pokračo­vat zpět podle potoka Holešínka. Lesní cestou hlubokým údolím dojdeme k bývalé Salmově hájovně a vile, původně postavené jako domov pro kněze na odpočinku. V minulosti však slou­žila jako byty, obecní knihovna a národní výbor. V současné době je soukromým majetkem. Kolem její zahrady přijdeme na silnici spojující Doubravici s Holešínem. Odbočímeli vlevo, můžeme se vrátit na zastávku Lenčov. My však budeme pokračovat vpravo do obce. Holešín se připomíná ještě dříve než Kuničky a to v roce 1349 v době vlády Karla .IV. Kupodivu nepatřil ani k Rájci nebo Doubravici, ale Čeňkovi z Lipé, který ho v té době prodal pánům z Holštejna. Teprve v roce 1564 ho od nich koupil Bernard z Drnovic a přivtělil ho k Rájci. V 17. stol. tu by­lo 9 domů, po třicetileté válce jen šest. V roce 1793 zde žilo 114 obyvatel v 21 domech, ale již za sto roků 269 obyvatel ve 43 domech. Tak jako v Kuničkách i zde se počet obyvatel v roce 1974 snížil a žilo zde 236 obyvatel v 62 domech. Po silnici můžeme projit celou obec a všimnout si obchodu, kulturního domu s knihovnou a v nedávné době opravené kapličky. Holešín je součástí města Rájce-Jestřebí, přifařen je však k Doubravici. Podle potoka můžeme pokračovat až ke hřbitovu v Doubravici, kde po levé straně je pštrosí farma. Kolem Hamru se po hrázi řeky Svitavy vrátíme do Rajce.

Jaké bývají letní noci? Je teplo, ticho, jemný vánek zanáší do domovů vůni schnoucí trávy na lukách a vůně kvetoucích lip se s ní spojuje, aby proudily až na dno srdce lidského a zmámily ho sladkou blažeností. Večerní šero trvá k půlnoci, ranní šero začíná hned po půlnoci. Těžko zazna­menat hranice mezi včerejškem a zítřkem.

DOUBRAVICKY HRAD

Několik ročníků rájeckých občanů si jistě vzpomene na pana učitele Čermáka, který prvňáčkům usnadňoval vstup do života. Svým milým přístupem a pochopením pro jejich hračky, které si mohli přinést do prvních hodin vyučování, je získával pro často těžký přechod od volnosti v rodinách k povinnostem školního řádu. Od­měnou za jejich snažení byl pro mnohé první celodenní výlet mimo rodnou obec na zříceninu doubravického hradu. Nevím, kudy vedla trasa pro prvňáčky jisté náročná, my ale začneme dnešní výlet na hrad v Kuničkách.

Kolem pohostinství, dnes známého pořádá­ním kulturních akcí, zamíříme do kopce k zemědělským budovám. Celkem solidní cesta, nemohu říci silnice, spojující obec s Doubravicí, nás zavede k vodní nádrži. Tato je vybudována v údolí zde pramenícího potoka, který dále protéká hlubokou roklinou a končí v Holešíné. Doporučuji zde využít příležitosti ke koupání. Přístup do vody je z pravé strany i pro děti. Osvěženi můžeme pokračovat v cestě. Kolem lesa nás povede turistická značka. Jakmile projdeme lesem, otevře se nám pohled z nadmořské výšky 450 m. Protože jsme pohled na údolí Svitavy popsali již minule, chci se věnovat dnes popisu pod námi ležící Doubravice.

Asi 1 km široké údolí řeky Svitavy umožni­lo zástavbu kolem velkého náměstí s barokní sochou sv. Šebestiána a obecním úřadem. Na menším náměstí stojí kostel se sklepením, které zavdává domněnku, že zde stála tvrz. Na kostel navazuje škola. Řeka a železniční trať odděluje od obce dříve samostatnou osadu Klemov. Další domy jsou kolem silnice z Blanska do Boskovic, vybudované již v roce 1812. Zástavba podle poto­ka Nešůrky naznačuje cestu k hradu a do příkrého svahu cestu k popravčímu místu Šibenici.

Podobně jako Rájec nemá okolí Doubravice archeologické nálezy z doby, kdy bylo hustě osídleno okolí blízkého Bořitova. Pro nepřístupnost zaplavovaného údolí Svitavy nepřilákalo také obyvatele téměř městského osídlení Chlumu.

Podle písemných dokladů se Doubravice při­pomíná v souvislosti s pozůstatky Velké Moravy biskupstvím olomouckým již v roce 1049. Jeden z olomouckých biskupů Ondřej (1091-1096) pocházel z rodu vlastnícího Doubravici. V roce 1248 je připomínána tvrz a její majitel. Tato tvrz, jako předchůdce hradu, přiléhala ke kostelu. Teprve bohatý a mocný Protiva z Doubravice, příbuzný pánů z Vildengerku, zakladatelů hutí v Blansku a Olomučanech, dal postavit hrad. Pozůstatky doubravského hraduTak se stala Doubravice centrem kolonizace okolí a v roce 1376 byla povýšena na městečko s právem trhu, mýta a práva trestu na hrdle. Panství potom přecházelo na pány Osovské, Boskovické a Kunštátské, až je v roce 1418 koupil tehdy loupeživý rytíř ze Sovince. V roce 1430 husité zpustošili celé panství a hrad pobořili. Páni ze Sovince hrad opravili a panství drželi až do roku 1528. Noví majitelé, páni z Dmovic, jsou známí jako zakladatelé rybníku v údolí Svitavy. V roce 1533 se dosud římskokatolická fara stává česko­bratrskou, avšak již v roce 1616 se Drnovští vrací ke katolické víře. Na jejich žádost potvrzuje císař Ferdinand Doubravici její stará práva. Bohužel všechna tato privilegia, gruntovní knihy a knihy smolné shořely v roce 1645 na Novém hradě, který dobyli Švédové. Následky 30leté války odstranil až Jan Kristián z Roggendorfu, který postavil nejen radnici s věží (1682), ale i třináct nových domů. V roce 1715 Roggendorfové nechali přestavět kostel, na jehož stavbu použili kameny tenkrát již velmi zpustlého hradu. Při této přestavbě byly zničeny náhrobní kameny pánů z Doubravice. Z původního kostela zbyla jen věž s předsíní. Již v roce 1760 však obnove­ný kostel vyhořel. Nový majitel panství Antonín Salm ho nechal opravit do nynější podoby. Spolu s kostelem vyhořela i část obce. Na poděkování za záchranu zbylých stavení byla v místě, kde se podařilo oheň zastavit, postavena dosud stojící kaplička „Kalvárie".

Tak jsme se dostali v popisu Doubravice až k Salmům. Tak jako v Rájci i zde byli nosite­li hospodářského rozvoje. Od chovu ovcí, který přinášel práci i tkalcům, přes hutě a hamry, k továrně vyrábějící měřidla, dalekohledy a parní stroje až k zavedení pěstování cukrovky. Byla to také doba pohrom živelných i válečných. Zprovoznění železnice v roce 1848, zrušení ro­boty a zavedení nezávislosti obce na vrchnosti změnilo podstatně život obyvatel.
My se však vrátíme do současnosti a podle turistické značky odbočíme vpravo. Tak jako prvňáčci před léty můžeme zde odpočinout. Představovat si příkop s valem, vstupní bránu s věží, jejíž zbytky jsou to jediné co zbylo ze zděné části hradu. Vnitřní hrad prý měl tvar nepravidelného trojúhelníku s věží a palácem o rozměrech 28x8 m. Můžeme se zamyslet, proč mocný a bohatý zemský číš­ník Protiva dal reprezentativní sídlo postavit právě zde.
Pokud sejdeme příkrým svahem k potoku Nešorka, můžeme pokračovat podle něho až k soutoku se Svitavou, kde přes nový most pře­jdeme na železniční zastávku. Věřím, že naše povídání spíš o historii než o přírodě, povzbudí váš zájem o bohatou minulost našeho okolí. Neboť člověk má být nejen ochráncem přírody, ale i cenných výtvorů lidských.